„Já si přál, aby soud potvrdil, jak to teď máme, že jsem týden s tátou a týden s mámou. Jana si přála bydlet s mámou a tátu navštěvovat o víkendech. Rodiče se stále domlouvali jen mezi sebou, mne a ségry se nikdo neptal, jak to chceme. Pak se stalo to, že jsme měli možnost to říct, že nás konečně někdo poslouchal. Měli jsme možnost i rodičům něco vzkázat. Já jsem rodičům vzkázal, že bych chtěl, aby až budu chtít být víc s tátou nebo mámou, tak aby mi to umožnili, aby se nezlobili, že jsem s jedním z nich více času, mám je oba rád. Jana to měla se vzkazem podobně. Rodiče se dohodli, že budou respektovat naše přání, přijali i to, že se nebudeme střídat v jejich péči se sestrou stejně, že to budeme mít každý jinak, my dva jsme s tím v pohodě. Nakonec jsou s tímto řešením v pohodě i máma a táta.“