Tento projekt je spolufinancován z OP Zaměstnanost prostřednictvím ESF a ze státního rozpočtu ČR. Inovativní přístupy při práci s dětmi v rámci Cochemské praxe CZ.03.2.X/0.0/0.0/17_076/0011427

Příběhy dětí z Centra

Kontakt s tátou, Viktor (14 let)

„S tátou mi kontakt půl roku nefungoval, nemohli jsme se domluvit, protože já jsem to nějak chtěl, máma to nějak chtěla, táta to nějak chtěl. Táta podal návrh na soud, jakože když se nemůžeme domluvit, tak to budu mít nařízeno soudem to, jak se budu s ním stýkat. Nechtěl jsem mít nic nařízeno, chtěl jsem se s tátou domlouvat. Naštěstí jsem se mohl vyjádřit u paní dětské specialistky, byla v pohodě, mohl jsem říct to, co chci a jak to chci, že se s tátou chci vídat po naší domluvě, že nechci, aby mi to taťka nebo soud přikazoval. Chci se těšit, že si s tátou zahrajem fotbal, že zajdem na ryby, v zimně třeba na bazén, to mi přece nemusí nikdo nařizovat. Dopadlo to tak, že rodiče respektovali mé přání, nakonec se dohodli, že to budeme domlouvat. Táta to ze soudu stáhl, soud nebude, to se mi moc ulevilo.“

Střídavá péče, Zuzana (9 roků)

„Chci být s mámou i tátou, chci rozdělovat čas mezi ně stejně, vyhovuje mi, když přecházím od jednoho rodiče k druhému pravidelně ve stejný den. Dřív to bylo různě, to se mi nelíbilo, často jsem nevěděla kdy a s kým budu, nemohla se pak domlouvat s kamarádkama. U dětské specialistky jsem řekla, jak to mám, jak to chci. Měla jsem možnosti vyjádřit své přání. Tím jedním bylo, že bych chtěla, aby se rodiče nehádali. A taky, že by bylo fajn, když bych měla kalendář, kde bych si to nakreslila, kdy budu u mámy a kdy u táty. Mohla jsem přání dát jako vzkaz rodičům. Před tím, než jsem byla u dětské specialistky, tak se rodiče nemohli domluvit, jak o mě budou pečovat. Když jsem si mohla říct to, co chci, tak pak z toho byla nějaká dohoda mezi mámou a tátou, kde to bylo i o tom, jak to mám já. Tu dohodu pak schválil soud. To mě potěšilo, jo potěšilo.“

Dva domovy, Honza (8 roků)

„Potkal jsem se s dětskou specialistkou, bavilo mě si s ní povídat nad kartičkama velryb. Taky jsem mohl vyjádřit svá přání přes Zlatou rybku. Mamka s taťkou už spolu nejsou, bydlí každý zvlášť…máme teď s bráchou dva domovy. U táty je to super, má takovej sportovní dům, máme tam saunu, posilku jako posilovnu. U mámy je to taky v pohodě, tam zase máme s bráchou trampošku. Mám oba rodiče rád. Přeji si být s oběma rodiči, trochu víc být u mámy a s tátou se často vidět, přespávat u něj, ale trochu míň než u mámy. Přeji si, aby to tak bylo možný zařídit.“

Cestování za tátou, David (15) a Patrik (12)

„Byli jsme u dětské specialistky oba, ne současně, ale každý zvlášť, prý abychom se mohli vyjádřit ke kontaktům s tátou každý za sebe. Ve výsledku to pak máme stejně. Hlavně šlo o to, že se máma s tátou nemohli dohodnout, jak budeme za tátou dojíždět, mohli jsme si k tomu říct, jak to chceme. Je fajn jezdit s rodičem autem, ale zvládáme i cestu vlakem nebo autobusem, je to pohodlný, většinou funguje wifi, takže s mobilem cesta uteče. Naším přáním je, aby spolu máma s tátou líp komunikovali a nedělali si z nás prostředníky a vzkazovníky. Přes dětskou specialistku a nějakou další paní, tuším, že to byla nějaká mediátorka, se dostala naše přání k rodičům. A teď je to tak, že se všichni líp domlouváme na tom, jak budeme s bráchou za tátou cestovat, pomohlo, že nám někdo další pomohl.“

Přání sourozenců, Vilém (13) a Jana (9)

„Já si přál, aby soud potvrdil, jak to teď máme, že jsem týden s tátou a týden s mámou. Jana si přála bydlet s mámou a tátu navštěvovat o víkendech. Rodiče se stále domlouvali jen mezi sebou, mne a ségry se nikdo neptal, jak to chceme. Pak se stalo to, že jsme měli možnost to říct, že nás konečně někdo poslouchal. Měli jsme možnost i rodičům něco vzkázat. Já jsem rodičům vzkázal, že bych chtěl, aby až budu chtít být víc s tátou nebo mámou, tak aby mi to umožnili, aby se nezlobili, že jsem s jedním z nich více času, mám je oba rád. Jana to měla se vzkazem podobně. Rodiče se dohodli, že budou respektovat naše přání, přijali i to, že se nebudeme střídat v jejich péči se sestrou stejně, že to budeme mít každý jinak, my dva jsme s tím v pohodě. Nakonec jsou s tímto řešením v pohodě i máma a táta.“